O nás, aneb každý začátek je těžký                                                                         

Začnu asi takhle. Mojí manželce učarovaly fretky a musím přiznat, že mě

z počátku vůbec ne. Ale protože svou ženu k zešílení miluji, tak jsem

nakonec povolil a k nám přišla první roztomilá kulička, která ani moc nesmrděla.

Zhruba za dva týdny byl ovšem opak pravdou. Snažil jsem se prosadit,

aby freťák šel na terasu, ale nepovedlo se. Manželka tvrdila, že by tam "náš"

chudinka v zimě zmrznul. Teď už vím, že ani to není pravda.

Nakonec jsem si na Jacka zvyknul a akceptoval ho jako plnoprávného

člena naší domácnosti. I náš pes ho doslova miloval. Píšu o Jackovi v minulém

čase, protože v loni se stala nehoda a Jacka nám na vycházce zabil pes.

 

Manželka se z toho zhroutila, náš pes taky. Takže bylo poměrně jasné,

že vše co pro ně musím udělat je, koupit rodině novou fretku. Udělal jsem

a doma se ocitnul kousavec, který mi hned cestou v autě prokousnul

prst až mi z něj teklo kloubní mazivo. V tu chvíli jsem pochopil, že předchozí

freťáček byl zlatíčko.

 

Charlieho jsme se báli všichni včetně psa. Nakonec po dlouhých útrapách

jsme ho vrátili chovatelce, která ho do Čech importovala z Holandska.

 

Teď má manželka fretky dvě. Sameček je úplně neskutečný mazlík

a samička je taková čertice, ale není kousavec.

Ale Spike, to je ten sameček, způsobil že teď mám fretky opravdu rád.

Teď už proti fretkám v obýváku skutečně nic nenamítám. Naopak

protože k smrti rád s manželkou ve všem soupeřím, tak jsem se rozhodl,

že já budu mít fretky vlastní a manželce to nandám.

 

Bohužel nemám tolik času, abych si ještě dělal web, tak jsem k tomu

uprosil manželku a věřte, že kolem toho bylo hodně řečí. Zvlášť když má

psát něco co já diktuju, jako třeba tento text. Tak teď ve zkratce víte jak

to u nás s fretkami začalo.

 

Tímto se s Vámi loučím a posílám pozdravy všem majitelům a chovatelům

fretek, jejichž řady jsem se rozhodl rozšířit. Držte mi palce ať to ženě

nandám aspoň na výstavách.